Články a informace z různých oblastí lékařství

Makroevoluje je považována za velice pomalý proces, při němž dochází k náhodným mutacím, které se stabilizují až po dlouhém čase. Rozvoj geologie a dalších věd studujících Zemi ovšem ukazuje, že časové okno, v němž na Zemi mohly existovat podmínky vhodné pro evoluci, se stále zmenšuje. Mnohé makroevoluční výklady musely být zamítnuty právě proto, že čas potřebný pro vývoj druhů nestačil k tomu, aby vysvětlil rozmanitost života, jak ho vidíme dnes.

Bakterie se charakterizuje podle morfologie za použití barvicích technik, podle morfologie kolonií na běžných kultivačních půdách, podle růstu na selektivních půdách, podle biochemických vlastností a podle antigenní struktury.

Infekční onemocnění vyvolané baktériemi Borrelia afzelii, Borrelia garinii a vzácně Borrelia burgdorferi postihuje nejčastěji kůži, nervový systém, klouby, srdce. Je přenášeno zejména klíšťaty, jejich přisátí ale nemusí pacient zpozorovat a epidemiologická anamnéza je potom negativní.

Buněčné dělení neboli mitóza a analýza buněčného cyklu pomocí průtokové cytometrie.

Leukémie je nádorové onemocnění krevních buněk, nejčastěji bílých krvinek. Při leukémii vznikají v kostní dřeni zvláštní buňky - atypické blasty. Blasty jsou přítomny i ve dřeni zdravé. Tyto blasty se však dále vyvíjejí ve zralé, funkční krevní buňky. Atypickým blastům tato schopnost chybí. Chovají se podle svých vlastních pravidel.

Imunomodulací rozumíme působení různých látek na podporu funkce imunitního systému. Existuje několik typů imunomodulátorů....

Složky komplementu tvoři 15% sérových g1obulinů a cirkulují v séru ve funkčně neaktivní formě, některé jako proenzymy s maskovaným aktivním místem.

Sacharidy jsou přítomny prakticky v každé buňce živého organismu. Sacharidy jsou také jednou z hlavních živin heterotrofních organismů. V živých organismech mají sacharidy několik funkcí: zdroj energie pro buňky, zdroj uhlíku pro syntézu buněčných složek, rezervní forma chemické energie (škrob, glykogen), strukturní funkce (celulosa, chitin, proteoglykany) atd.

Jaké jsou příčiny horečky, u jakých stavů se vyskytuje, jaká jsou její stadia a typy a nakonec horečka z klinického hlediska.

Za nozokomiální je zpravidla považována infekce, jejíž první známky se u pacienta vyskytly za více než 48 hodin po přijetí na příslušné oddělení. V jiné definici (CDC definitions for nosocomial infections, 1988) není specifikováno časové období během nebo po hospitalizaci, které by jednoznačně určovalo, zda je infekce nozokomiální či získaná mimo zdravotnické zařízení (komunitní). Máme-li infekci označit za nozokomiální, musí být zřejmé, že nebyla přítomna nebo neprobíhala její inkubační doba v době přijetí do nemocnice.